Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovakia Straton adventure 2009 (412)

28. 1. 2010

Slovakia Straton adventure 2009

2.část 

Obrazek

 

Ráno se probouzím do naprosto čistého a teplého ovzduší. Na letišti se nehne ani lísteček a je výborná dohlednost. Jirka je už vzhůru a přichází z procházky na konec dráhy. Haleká na mě jestli jsem viděl ty koně. Tím se to vysvětluje, podél dráhy je ohrada a u ní je asi deset koní které jsem v noci slyšel cválat. Je to nádherný ranní pohled na dva Mobby Dicky, vytažené už z hangáru, s koňmi a vizovickou vrchovinou v pozadí. Jirka popohání svého syna Lukáše k vstávání a je nám jasné, že za tohoto počasí si musíme prolétat okolí. Sedáme do letadel a letíme se podívat na přehradu která je nad Slušovicemi . Provádíme nízký průlet ve skupině nad hrází a pak nad firmou jednoho ze Slušováků. Letíme udělat průlet do Štípy ale tam stále nikdo není. Později se dozvídáme že mají všichni tento týden dovolené a jsou pryč. Uděláme ještě průlet ve skupince ve Slušovicích a já sedám abych Jirku vyfotil ze země. Majitel letiště který tam spal s námi nám dělá snídani a klábosíme. Asi na devátou hodinu se zvedá vítr a rozfoukává se asi na devět metrů včetně termiky. Shodujeme se, že na Slovensko přeskočíme až večer. Čas využíváme pro pěší návštěvu města kde si kupujeme nějaké jídlo a já nejdražší ešus na světě. Vzal jsem s sebou bůh ví co včetně krásného butanového vařiče ale žádný rendlíček. Pomalu jdeme zpět na letiště. Je to do táhlého kopce tak je třeba šetřit v horku síly. Po příchodu na letiště jsem otestoval vařič a nový ešus. Každý se nějak nasytil a jak tak foukalo a do toho pálilo sluníčko tak jsme polehoučku ulehli na trávě vedle stanů a samozřejmě usnuli. V podvečer nás probudil cvrkot na letišti jak místní po práci začínali tahat éra z hangáru. Jirkův syn se dost bavil mým a Jirkovým stavem po probuzení, protože Jirka si spálil sluníčkem obličej a já záda – do Mobbyho sedaček fakt super. Co nám kazilo radost z pěkného dne byl stále neutichající vítr. Říkali jsme si, že snad budeme muset počkat do druhého dne. Ale asi hodinu a půl před západem se vítr utišil na přijatelnou mez a tak jsme se rychle rozloučili, naházeli věci do letadel a odstartovali směr Dubnica nad Váhom přes Vizovice a Vlárský průsmyk.Obrazek Kousek cesty nás Slušovičtí piloti doprovodili s UL Foxem. Letěli jsme asi v 1500 metrech nad kopcovitou krajinou a blížili se k Vlárskému průsmyku, vstupní to bráně do země zaslíbené. Vlevo jsou vidět kopce Javorníků a vpravo Bílých Karpat. Krajina je tam nádherná a v tu dobu krásně zelená. Přelet průsmyku je třeba provést nad úrovní okolních kopců a dát pozor na turbulence v závětřích. Jak proletíte za průsmyk otevře se před vámi nížina kterou protéká řeka Váh. Výhled je severně až na Půchov a dolů na jih k Piešťanům. Před vámi jsou vidět Strážovské vrchy, pod vámi řeka Váh a město Dubnica s průmyslovou zónou. Od průsmyku je to na letiště Dubnica asi pět minut. Letiště bylo večer už bez provozu. Jen jsme ohlásili přílet na věži a protože jsme měli do západu asi hodinu zavolal jsem do Martina zda u nich bude možnost přenocovat. Dostal jsem kladnou odpověď a tak jsme nakvap odstartovali a vydali se směrem na Žilinu podél už docela vysokých Strážcovských kopců. Letěli jsme nad řekou Váh přes Půchov a Považskou Bystricu až těsně pod Žilinu kde jsme odbočili do průsmyku kterým protéká Váh do dalšího velkého údolí. To už jsme prolétali Malou Fatrou a začali stoupat asi do 1400 metrů abychom přeletěli nižší část hřebene který nás dělil od letiště v Martině. Vlavo od nás je vidět na skalnatý vrchol Veľkého Kriváně který je 1708m vysoký. Jakmile se přeletí tento hřbet tak je Martin přímo pod vámi a nalevo na konci údolí se zvedá pohoří Velké Fatry. Nedalo mi to a vypnul jsem motor a užíval tiché krásy mezi horami. Nad letištěm Martin létal Blaník akrobacii ale byl vysoko tak jsme sedali jako první. Dráha letiště v Martině je pěkně udržovaná a rovná. Po zajetí k hangáru jsme se přivítali s místními, ukotvili letadla a vyhledali paní která se dle dohody o nás měla postarat. Ubytování jsme měli zajištěné v pěkné čisté ubytovně , pokoj se čtyřmi postelemi, kobercem a 22 stupni celsia. Sprcha a toalety paráda. Dole v barečku na nás čekala přichystaná večeře v podobě gulášku a pití co si kdo dal. To vše za 8 euro včetně ubytování za nás tři. Paráda. Po večeři jsme se vydali pěšky do centra Martina. Je to asi dva kilometry. Byla už tma a bylo pěkné pozorovat světla chat na úbočích vysokých hor. Martin je klasické průmyslové město budované socialistickým režimem v dobách průmyslového rozmachu. Je to vidět na všech budovách i prostranstvích. Musím říct, že náměstí ve stylu budovatelské architektury má něco do sebe. Očerstvili jsme se v místní restauraci a po tmě vyrazili zpět na letiště.

                                  Pokračování......příště.....