Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovakia Straton adventure 2009 Závěr

3. 3. 2010

Slovakia Straton adventure 2009

Závěr 

 

Pepu Čecha jsme nalezli samozřejmě v hospůdce, kterou můžeme vřele doporučit, jak tam sleduje hokej.Obrazek Srdečně nás přivítal a zajistil pro nás ubytování přímo královské v pěkně zařízeném apartmánu přímo na věži. I naši Mobbíci se v pohodě vešli do hangáru hned za vrata. Kluci vyřkli přání , že mají hlad a jde se do hospůdky na večeři. Musel jsem je zabrzdit a přesvědčit aby šli hned vyzkoušet ono překvapení. Je jím místní specialita a to termální koupel přímo na letišti. Kluci o této věci věděli již dříve z mého vyprávění ale mysleli si, že si dělám srandu. Docela valili oči, když přišli ke strouze potoka do kterého vyvěrá pramen čisťoučké vody o teplotě asi třicet devět stupňů celsia. Já jsem valil oči také, protože oproti minulému roku zmizela prostá káď na ryby ve které se koupalo a nahradil jí luxusní bazén s ochozem a teráskou. Místní hodně zapracovali a dovedli tuto labužnickou záležitost k dokonalosti. Jen pro informaci, při mé první návštěvě tady, tuto koupel nazval můj kamarád Franta ,, Obřadní Mykví ,, a od té doby už tomu nikdo jinak neřekne. Pramen je součástí velmi silného termálního pramene který zásobuje vodou místní, opravdové, termální lázně které stojí za prahem dráhy. Pramen je velmi silný a lázně ho celý nevyužijí, tak je právě dost i pro letištní lázně. Po rychlém osvěžení jsme vyrazili na kýženou večeři. Pozvali jsme samozřejmě i Pepu. Posezení bylo velice pěkné a po jeho ukončení za hluboké tmy jsme se vydali znovu do obřadní mykve. Leželi jsme nazí v teplé vodě která kolem nás proudila, koukali jsme na hvězdy…….prostě pohádka. Po takové koupeli člověk zapadne do spacáku a probudí ho až slunce vysoko na obloze. Jirka byl ráno vzhůru první a prohlásil, že jde lítat po okolí. Já a Lukáš jsme se odebrali do lázně a koukali jak se nám Jiří předvádí přímo nad hlavami zatímco my ležíme ve vodě. Když Jirka přistál, šli jsme se podívat pěšky do města. Z letiště do města se jde podél trati a přijdete do vilkové čtvrti. Pak kolem ne moc pěkně vypadajících paneláků dojdete do centra města. Je tu malá obchodní zóna a náměstí. Celý střed města je postaven v Baťovském stylu. Náměstí vévodí uprostřed vodotrysk a po obvodu dost restaurací, kde znavený pilot najde občerstvení.Obrazek Vyšlo nám to akorát na čas oběda tak jsme toho využili. Ráno nám říkal Pepa Čech, že dnes večer by měla přiletět ještě jedna parta z Čech. Byl jsem zvědav kdo to bude tak jsme asi ve dvě vyrazili zpět na letiště. Následovala jak jinak než termální koupel a pak vytažení letadel a krátké polétání po okolí. Večer se na finále objevilo letadlo a pak ještě dvě. Jasně další delegace z Čech. Nikoho z těch lidí jsem neznal. Ale asi za 20 minut po jejich přistání zabzučel nad věží ještě jeden letounek. Jaké překvapení - Sluka a v ní můj kamarád Pepa Cincibus z Rohozce. Jasně doletěl poslední protože na Eurostára, Zenaira a Qualta rychlostí nemá. To bylo vítání. Při pohledu na šest českých letadel a 10 lidí u nich jsme si dělali z Pepy Čecha legraci že jsme první vlna letecké invaze na Slovensko. Pepík Cincibus přiznal, že sem letěl taky na můj popud když jsem mu vloni řekl o obřadní mykvi. Přiletěl, vyzkoušel a dnes sem přiletěl se svými kamarády aby jim to taky ukázal. Mimochodem taky mu to nevěřili. Následovalo posezení v hospůdce a pak příprava a podání letového plánu na zítřejší let zpět do Čech. Plán jsme podali s hodinou startu v 5:00 UTC s cílovým letištěm Kyjov a tak jsme brzo zalehli.

ObrazekRáno jsme rychle zabalili věci, vytáhli letadla z hangáru a připravili se k odletu. Proběhla poslední koupel v mykvi, rychlé rozloučení s Pepou Čechem a zaplacení asi 8mi euro za všechny za poskytnuté služby. Po vzletu ladím frekvenci Bratislava Info a snažím se dovolat. Jako na potvoru stejný problém jako v Popradu. Stoupu do 3000ft a pokouším se znovu dovolat. Daří se to a spojení je kvalitní. Jirka se mě drží jako klíště a oba jsme si oddechli. Musíme ještě trochu nastoupat pro bezpečný přelet lesnatých kopců Povážského Inovce (1042m) které jsou mezi Partyzánským a Piešťany. Jsou to docela pěkné kopečky ze kterých sem tam vystupují jasně bílé skály. Po jejich přeletu oblétáme po plánované trase Piešťanské CTR a blížíme se k hranici s Českou Republikou. Těsně před dosažením hranice dostáváme od Bratislava Info pokyn k přechodu na frekvenci Brno radar a přejí nám pěkný let. Přihlašujeme se na Brno radar a pokračujeme ke Kyjovu . Letový čas je podle plánu a tak v asi 8:10 našeho času přistáváme v Kyjově. Na zemi ukončuji telefonem letový plán. Jsme zpět v naší zemi. Na Kyjovském letišti nikdo není tak doplňujeme do nádrží palivo z kanystrů které jsme si natankovali v Partizánském. Shodujeme se, že by bylo dobré doletět do Jihlavy a pak se uvidí. Nikdy jsem v Jihlavě nebyl tak jsem rád. Po startu nás čekal velmi příjemný let nad moravskou krajinou. ObrazekLetíme přes Ždánický les směrem k Brnu. Spojili jsme se opět s Brnem a požádali o průlet CTR Tuřany. Dostali jsme povolení a pokračovali po přímé trati. Po průletu CTR Tuřany jsme požádali řídící v Náměšti nad Oslavou o povolení průletu ochranným prostorem LKR 14 kolem Dukovan, taktéž schváleno. Asi za hodinu jsme dosáhli okruhu v Jihlavě a šli na finále přímo z kurzu. V Jihlavě začínal pomalu provoz a my jsme v pohodě vyžádali benzín do letadel a rozhodovali jsme se co dál. Bylo asi deset hodin dopoledne a slunko už docela rozhýbávalo vzduch takže se nám nahoru nechtělo, letět jsme chtěli až navečer. V letištní hospůdce při kávě Lukáš přišel s nápadem jít se podívat do Jihlavského podzemí. Vyrazili jsme pěšky do města. Je to asi tři kilometry. Došli jsme na historické náměstí vylepšené rádoby moderně řešeným obchodním domem a začali hledat vstup do podzemí. Podle šipek jsme kamsi došli ale když značky skončili tak tam žádný vstup nebyl. Takhle tam bloudilo více lidí ale piloti se nevzdávají a prošli jsme to ještě jednou a v jedné z postraních nenápadných uliček vstup do podzemí našli. Po zaplacení vstupného nás čekala asi půlhodinová procházka s přednáškou po podzemních chodbách. Pro mě jakožto člověka měřícího dva metry to bylo místy utrpení. Ale bylo to docela zajímavé. Po prohlídce jsme poobědvali a s využitím místních taxi služeb se dopravili na letiště. Čekala nás poslední etapa naší cesty a to tedy let na naše domovská letiště. Jirka s Lukášem do Letňan a já do Slaného. Odstartovali jsme a letěli jižně Havlíčkova Brodu, Světlé nad Sázavou a pak přes Říčany do kbelského CTR. Letěli jsme už po paměti protože jsme už v podstatě doma. Před vstupem do CTR Kbely jsme se po rádiu rozloučili a Jirka otočil do Letňan. Já jsem požádal přes CTR do Brandýsa nad Labem a pak přes Vodochody které neměly provoz domů do Slaného. Přistával jsem asi v sedmnáct hodin večer. Jirka mi volal, že dolétli v pořádku. Umyl a uložil jsem éro, dal mu velikou pusu na předek trupu a poděkoval. Tak tedy skončilo naše Stratoní cestování do zahraničí a já si ještě nechtěl připustit, že už v pondělí zas budu muset do práce.

ObrazekPokud shrnu naši cestu v hrubých údajích tak jsme přistáli na 11 letištích, propálili na jedno letadlo asi 96 litrů benzínu a asi 2 litry oleje.Celkem jsme strávili ve vzduchu asi dvanáct a půl hodiny a uletěli cca 1200 km. Počasí bylo až na první kilometry v oparu naprosto bezchybné. Potřebovali jsme každý asi 100 euro. Musím pochválit Stratonky, protože šlapali jako hodinky. Naše cesta dokazuje, že létat větší vzdálenosti s touto kategorií pomalejších ul letadel je možné. To potvrzuje i v článku popsaný let Pepy Cincibuse se Slukou, která se svou cestovní rychlostí okolo 70 km/h je ještě hluboko za Stratony.

Obrazek

Samozřejmě je potřeba více plánovat a nepouštět se do nejistot. Výhodou tohoto typu létání je možnost se kochat krajinou. Pokud si chcete v úzkém údolí Váhu udělat 360ti stupňovou zatáčku ve výšce poloviny okolních kopců tak je to s Mobíkem a jinými pomalolety v pohodě. S rychlým letadlem by to asi neklaplo. Výlet to byl nádherný a letadla by zvládla i více. Všem co mají tzv. pomalá ul letadla vřele doporučuji aby předem nevzdávali delší cesty. Jen je dobré mít výkonnější radiostanici o které už uvazuji. Na rok 2010 plánujeme také větší výlet. Jirka pořád básní o severním pobřeží Polska a tudíž o moři. Je to asi tak stejně daleko. Tak možná….? . Nicméně i s pomalými stroji létejte daleko, stojí to za to. V případě dotazů rád zodpovím co budu moci.


S přáním Letu zdar Petr KNEJFL (LKSN)