Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slovakia Straton adventure 2009

20. 1. 2010
 

Slovakia Straton adventure 2009

Obrazek


Když jsem v roce 2007 začal pošilhávat po delším, nejlépe zahraničním létání a jak jinak než s Mobby Dickem (OK AUO 01), tak pro mne přicházelo v úvahu pouze Slovensko. A to jak z jazykových tak i z  ekonomických a legislativních důvodů. Rok nato se mi podařilo podniknout cestu na Slovensko letadlem se dvěma kamarády z Ústí nad Labem, ale to jsem letěl vypůjčeným Kondorem a ještě dvě Echa. Stratonáři byli osloveni, ale nakonec se nikdo neodhodlal letět. Protože cesta nebyla provedena Mobby Dickem tak jsem uznal, že není pro Straton Team o čem psát. Ale jiná situace nastala v roce 2009 v září. O výletu na Slovensko jsme se domluvili s Jirkou Čapkem z Letňan, který je také členem Straton Teamu a majitelem Mobby Dicka OK XUA 11, už někdy v únoru 2009 a začali ladit nejvhodnější termín. Volba padla na termín od 21 do 26. září. Plus další tři dny dovolené do rezervy, kdyby nás potkalo špatné počasí. Jak se blížil termín odletu, tak na nás sedaly čím dál tím větší chmury při pozorování počasí. Sami víte, že tento rok buďto pršelo a pokud ne, tak funělo jak ďas. Samotnému letu předcházely přípravy. Znamenalo to samozřejmě pořízení aktuálních map vzdušného prostoru SR. Ta se dá sehnat přes internet, nebo jedině v prodejně Navshopu na starém ruzyňském letišti. Ale mají ji stoprocentně. Dále z mé strany proběhl dotaz na slovenské CAA o povolení provozu UL z  ČR . Od CAA SR jsem v termínu stanoveném v jejich směrnicích neobdržel zamítavou odpověď a to znamenalo, že je vše ok. Asi týden před samotným odletem začaly přípravy letadel a snášení potřebných věcí na hromádku za stálého pozorování oblohy, která tedy nebyla nic moc. Protože Jirka letěl v se synem Lukášem tak měli celkem hlavolam jak dostat všechny věci do letadla. Nakonec se jim to ale podařilo a u mě letěl jen jeden jejich spacák a jinak hromada mých ,,VELMI POTŘEBNÝCH“ věcí jako například plynový vařič nebo momentový klíč. Co kdyby, že ano. Dohodnuté místo pro slétnutí naších posádek byl Nymburk. Jirka to má z Letňan po cestě a já ze Slaného také. Den před odletem ale ouha, meteorologové hlásí mlhy a nízkou oblačnost v oblasti středních Čech. No nic ráno uvidíme. Jsme dohodnuti na devátou hodinu v Nymburce.Obrazek Jsem na letišti v šest hodin, ale ve Slaném mlha jak mléko. Volám Jirku a ten říká, že v Letňanech to jde. Je to sice na hranici možností, ale že to zkusí. Já čekám ve Slaném na dohlednost. Za deset minut devět mi Jirka volá, že je i se synem v Nymburce. Letěli podle šestého smyslu a GPS, protože v oparu a proti vycházejícímu slunci nebylo nic vidět. Ale jinak prý v pohodě. Ve Slaném se mlha umoudřila a už se dalo jít na start. Dohlednost sice nic moc ale zase se letělo jak v oleji. Doletěl jsem k Mělníku a pokračoval do Nymburka. Ale kousek za Mělníkem začala mlha zase houstnout a přestávalo být vidět i pod letadlo . Musel jsem otočit a přistát v Mělníku. Tam jsem počkal a asi po hodině očumování jak tam dělají motorovou zkoušku na modré MI – 8 jsem to zkusil znovu. Už to bylo lepší i když proti slunci nebylo pořád nic vidět. Po mém přistání v Nymburce Jirka říkal, že to bylo jak přílet hřmotného ducha. Slyšet jsem byl dlouho dopředu než jsem se vynořil z oparu na finále.

Takže byli jsme oba na místě a naše Expedice mohla začít. Měli jsme v Nymburce domluvený benzín do letadel takže jsme éra naplnili po špunty a ještě trochu do malých kanystrů pro případ ,,palivové nouze“. Dali jsme hlavy dohromady a dohodli následující trasu - z Nymburka do Havlíčkova Brodu, dále do Brna Medlánek a do Zlína Štípy. Začínalo posvitovat sluníčko a opar už nebyl tak hrozný. Vyrazili jsme na start. Chtěli jsme po startu přejít na frekvenci Čáslav TWR a prokomunikovat se přes Čáslavské CTR abychom si zkrátili cestu do Havlíčkova Brodu. Zavolali jsme Čáslav TWR a tam, protože měli docela hustý provoz nás poslali na navigační bod, kterým byla nějaká malinká a nevýrazná vesnička, kterou bylo v oparu naprosto nemožné identifikovat a v pětistovkové mapě nebyla ani zanesena. Proč nám nedali jako navigační bod větší městečko hned vedle jsme nepochopili. Navíc trať letu po které nám povolili letět byla stejně skoro po okraji CTR tak jsme se rozhodli, že ho opustíme a obletíme volným prostorem jako neřízení. Poděkovali jsme čáslavským řídícím a uvolnili se z vysílání. Pod námi se začínala zdvihat vysočina a opar okolo nás klesnul do údolí a bylo vidět nádherně daleko. Kopce vystupovaly z údolních mlh a byl nádherný pohled na Jirkova Stratona nad tím vším. Letěli jsme ve skupině. Jirka se z předního sedadla kochal a fotil, protože na pilotní dřinu měl s sebou syna Lukáše na zadním sedadle. To se tak někdo má. Cesta ubíhala příjemně, klábosili jsme po rádiu a jak jsme se blížili k Havlíčkova Brodu tak jsme nabývali dojmu, že tam asi nepřistaneme protože opar co klesl k zemi udělal v údolí okolo Brodu celkem slušnou mlhu. Nicméně jsme si řekli, že paliva je dost a když to nepůjde tak poletíme do Jihlavy. Tam bylo vidět z dálky , že by to bylo v pohodě. Při příletu nad LKHB jsme však měli štěstí . Mlha končila přesně na jižní hraně letiště jako odříznutá hranou údolí. Poslední chmurka byla v poloze třetí zatáčky a pak už Jirka jako první a já za ním, jsme dosedli na plochu letiště. V Brodu nikdo nebyl tak jsme tam jen dotankovali nádrže z kanystrů a chvilku si odpočinuli. Sluníčko začínalo docela hřát. Po chvilce jsme odstartovali kurz Brno Medlánky abychom se nezdržovali a doletěli do Brna ještě v klidném vzduchu. Asi 10 kilometrů za Havlíčkovým Brodem zmizela všechny mlha i opar a měli jsme možnost krásně si prohlédnout Vysočinu a začínající Moravu ze vzduchu. Po cestě jsme našli celkem dost nouzových ploch. Vychutnávali jsme si pohled na pěkně obdělanou zemi ve které se blýskaly rybníčky a silnice. S přibližujícím se Brnem a polednem se vzduch začal ohřívat a docela to nosilo. Díky tomu nás kopce které jsou před a okolo Medláneckého letiště docela pohoupaly. V Medlánkách už se chystali plachtaři na provoz. Foukal variabl a tak jsem zkusil přistát z kurzu ale to bylo z kopce a zrovna fouklo do ocasu, takže Mobbymu se nechtělo na zem. Musel jsem opakovat, tentokrát z druhé strany a do kopce. Jirka, když viděl moje opakování letěl na finále rovnou z druhé strany. Napodruhé se přistání podařilo a to i celkem měkce vzhledem k tomu , že v Medlánkách je dráha jako vlnitý plech . Odrolovali jsme na stojánku která je dost do kopce. Pojíždíte skoro na půl plynu. Odstavili jsme éra a Jirka po vystoupení zjistil, že na jeho Mobby Dicku se poškodil přední závěs ostruhy a ta se v zadu nekontrolovatelně točí. Byl z toho trochu špatný, ale protože je děsně šikovný, a lepící páska ALUTEC děsně pevná, tak bylo připevnění předku ostruhy dílem okamžiku. Doplnění benzínu není v Mediánkách problém po předchozí domluvě. Poté jsme se vydali prozkoumat letištní hospůdku kde nám udělali moc dobrou klobásu. Vzhledem k nastalému horku se vydali do města s tím že poletíme dál okolo sedmnácté hodiny. Během procházky městem se přiblížila pátá hodina a my vyrazili zpět na letiště. Na letišti jsme začali navigační přípravou a telefonováním Josefu Habrovanskému do Zlína Štípy s žádostí o přistání a zázemí přes noc. Letiště ve Zlíně je neveřejné a proto se musí předem přílet ohlásit. Chtěl jsem tam, protože jsem měl z minulého roku vynikající zkušenost s návštěvou tohoto letiště. Doslova nás tam rozmazlovali. Ale ouha, nemohl jsem se nikomu z letiště dovolat. Tak jsem zkusil letiště Slušovice o deset kilometrů dál. Jsou také neveřejní. Ale tam jsem úspěch měl a z telefonu se ozvalo ,, Tož ogaři donděte a posedéte v pohodě“. Cíl byl jasný, nasedli jsme do letadel, přežili drncačku na Medlánecké pojížděčce i při rozjezdu a už jsme byli zase ve vzduchu, který se v této podvečerní hodině již zklidnil a my letěli severně Tuřanského CTR nad zalesněnými kopci a údolími osvícenými sluncem . Vzduch byl klidný a tak jsme ve formaci pokračovali přes Vyškov, kde je bývalé asfaltové vojenské letiště a u něho záložní dráha, kterou tvoří v době míru dvoukilometrový úsek dálnice, kde normálně jezdí auta. Před Zlínem je vpravo pod letadlem vidět Otrokovické letiště. Přelétli jsme Zlín a ze vzduchu kontrolovali zda na zlínském letišti opravdu někdo není. Nebyl. Po pár minutách jsme dolétli do Slušovic, kde létaly na okruhu dva Typhoony a Samba. Sedáme skoro z kurzu za bezvětří a jsme vítáni velmi srdečně a s obdivem odkud že to letíme a kam . ObrazekČekáme na přílet Samby s majitelem a provozovatelem plochy v jedné osobě. Je to velice vstřícný člověk a nic není problém. Slušovické letiště je moc pěkně udržované s dobrým zázemím a asfaltovou dráhou. Už se stmívá a my dáváme obě naše éra do hangáru . Jsme rádi, že se vešla a nepůjde na ně ranní rosa. Slušovičtí nás berou pro benzín a do místní pizzerie kde s nimi trávíme moc příjemný večer. Po skončení veselice nás autem jeden z nich odváží autem zpět na letiště. Za svitu hvězd a baterky stavíme stany a ukládáme se ke spánku. Skoro před usnutím mě vyděsil dupot koňských kopyt, který se mi, dle mého pocitu, prohnal skoro přes hlavu. Usínáme a končí první den našeho výletu.

Pokračování....

 

S přáním Letu zdar Petr KNEJFL (LKSN)